Tibetská mísa nebo také zpívající mísa je tradiční ozvučný lidový nástroj ze slitiny (obvykle) sedmi kovů ve tvaru mísy, který pochází z Nepálu a byl používán už v polovině 3. tisíciletí př. n. l. nejen k léčení neduhů těla a mysli ale i k různým meditacím. Existuje spousta druhů tibetských mís, např.: velká chrámová mísa, „talíř“ tzv. cestovní mísa a nebo kosmotvorka – univerzální zpívající mísa. Každá mísa má trochu jiný tón.
Původ můžeme vystopovat pravděpodobně v Nepálu nebo Tibetu, odkud se následně rozšířila do dalších zemí jihovýchodní Asie – Číny, Japonska, Bhútánu a Indie. Původní náboženství v oblasti Nepálu a Tibetu v době vzniku mís tvořil především šamansko-animistické náboženství „bön“, které vyznávalo oduševnělost všech předmětů, věcí a jevů. Mísy byly využívány pravděpodobně k vyladění osob pro komunikaci se světem nekaždodenní reality a pro uvedení do stavu meditace a vnitřní rovnováhy. Zhruba v 7. století našeho letopočtu se dostává do Tibetu buddhismus, který přejímá mnoho prvků z původního náboženství bön a nechybí ani osvědčená pomůcka – zpívající mísa.
Tradičně se mísy odlévají ze slitiny sedmi kovů, které reprezentují sedm tradičních astrologických „planet“: zlato-Slunce, rtuť-Merkur, měď-Venuše, stříbro-Měsíc, železo-Mars, cín-Jupiter a olovo-Saturn. Někteří kovotepci zabývající se odléváním tibetských mís a také některé firmy vyrábějící mísy s využitím soustruhu používají místo ze sedmi slitinu jen z pěti kovů tzv. „panchalogu“ – což je v doslovném překladu „pět kovů“. Je to posvátná slitina využívaná pro odlévání sošek a dalších předmětů do chrámů, ale pro zpívající mísy, které mají mít vyvážený zvuk, se lépe hodí výše zmíněná slitina sedmi kovů. V panchaloze nalezneme zlato, stříbro, zinek, železo a měď (některé prameny uvádějí místo zlata a stříbra pouze cín). Ostatní kovy jsou zde pouze ve stopových množstvích.
Mohou být tepané, lité popřípadě vysoustružené. Avšak nejvíce ceněné jsou mísy tradičně ručně tepané, které mají podle většiny duchovních učitelů lepší zvuk. Některé jsou zdobené, ale většina ne. Vytvářejí takzvané alikvotní tóny, jejichž kmitočet je celočíselným násobkem základního tónu.